Téměř mi to láme srdce, ale vím, že je to mou povinností.

Nesnáším, když něco zanedbávám. A to už nějakou tu dobu dělám. Není to tím, že bych snad neměla čas. Je to mou zatracenou leností. Tím, že jednoduše nenacházíjm témata k příspěvkům.

Je čas to skončit a odejít. Budu sem nadále zavítávat, číst co mi přijde pod oči na monitoru, případně komentovat.

Děkuji všem tady za vše.

Bylo to úžasnější než na blog.cz. Ale ten blogový svět, ve kterém jsem "vyrostla" je pryč. A já jako jeho přežitek mizím také.

Možná o mně ještě někdy uslyšítě. Rozhodla jsem se, že zkusím něco napsat. Něco o rozsahu  alespoň na 200 stránek.

Loučím se, pláču. Vím, že vy ne, ale což.

Tvořte, ať mám co číst, kromě knih. 

Odcházím jednou pro vždy. Eclaire

( Eliška Vlčková)