Původně to takhle vůbec končit nemělo. I způsob jakým je to napsané je jiný. Více se o tom rozepíši snad jindy.
Bubny. Jako bubny na popravu.
Vedou je na šibenici.
Šibenice očekává svou potravu.
Potravu z živých hříšníků.
Hříšníků, jejichž jednání je donutí dnes zemří
.
Nebo jen blázen pro svou potěchu odsoudil je.
Potěchu, která byla stvořena bláznovým chtíčem.
Chtíčem, jež nebude nikdy uhašen.
Ať už zemře seběvětší počet tvorů.
A toto prokletí bláznovo, vzalo tolik životů,
a přesto bylo tak silné,
že přetrvává i po smrti.
Mezi mrtvolami se bude mstít.
Brát jejich "mrtvolný život", protože je to jen hra.
Hra, ze které živí tvorové vyšli vstříct smrti.
Hra, ale co se stane s mrtvolkami?
Úzkost v očích malého mrtvolného chlapce,
jak teď ví všechno nebylo tak upřímné,
jak se na první pohled zdálo.
Aby toho nebylo málo, tak riskoval svoji mrtvolnou existenci,
pro Konoe, tu lhářku a podvodnici.
To jí zpívala fúrie tu píseň.
To jí hledali, a kvůli ní je ted tady.
Možná ho pustí, přestanou mu lámat kosti.
Pokud se pohne zlámou mu je.
Jak je asi do pořádku dá?
Když u sebe nic nemá.
-
Konoe, ta potvora.
Zelenovlasá cácora, co vtipkovala, drzá byla,
na Shina se nalepila.
Byla mrchou, potvorou,
pradávnou, hledanou, nebezpečnou,
vyvrhlicí.
To ona přivoňela. Měla by pikat, platit za svoje zločiny.
Nebo to zločin není?
CO špatného na přivonění?
Ale zákony se dodržovat mají.
Jen ať jí do želez dají.
Ceres tak hnusně si říká.
Kéž by tě kuchli do břicha.
A já věřil, já pomoct chtěl.
Proč jsem to jen neviděl?
-
A kouká na mě těma očima.
Zaleknutýma, zaskočenýma.
Kouká na mou ruku bez dlaňe.
Na mé prázné bílé oči.
Všechno se mi točí.
Mám chuť plivnout všem do tváře.
Ne! Nekoukej tak Shino!
Bylo lepší tě tomu chránit,
neříct ti jak to bylo.
Co se stalo! Co mi provedl!
Je to blázen posedlý svým chtíčem.
Nedá mi pokoj ani po smrti.
Předstírat ti malou bezstarostnou Konoe bylo snažší,
než si vůbec dovedeš představit.
A jak jsem jednou začala nešlo to zastavit.
Nemohu zpátky do Krvavých hor!
Proč si myslíš že to tenhle název má?
Ach ano, mrtvolná krev teče proudem.
Ta řeka do které děti stoupají,
v té si krvavé nožicky máchají.
Ta zapomněnka co kvete,
kvete jen díky utrpení.
Utrpení,které mrtvolky snášejí.
Od toho tyrana.
Ne! Prosím nekoukej tak!
Kdybych mohla mluvit, ach kéž bych mohla.
Vše bych ti řekla.Já vím měla jsem už dřív.
Ale kdybych k tobě přišla v téhle podobě,
nechal by sis vše říct?
Mávl bys rukou. Možná mě udal.
Co já vím! Takhle jsi se ujal.
Šiju s sebou seč mohu, ale neudělám nic.
Nejsem nebezpečná to jen tenhle blázen má ten pocit.
Nebudu se ho prosit o odpuštění.
Kdybych byla pobožná zvolám "Bože!",
ať koná co jest pro něj důležité.
Klidním se, přestávám odporovat.
Provedl moc špatného.
Třeba tě pustí.
Pokud nebudu klást odpor.
Drtí mi kosti. Přestaňte.
Klid.
Klid. Klid.
Nechá mne mluvit.
" Chlapce pust Nerione.Máš mne!
Dalšího nepotřebuješ,
nebo snad taky porušil jeden z tvých nesmyslných zákonů?"
Zákonů! zákonů! Kdo ti dal právo.
Tak jako kdys,
plno, plno krys.
Bílé stěny, bílé, oprýskané, plné plísně. Malý otvor.
Nechal jsi zazdít dveře, jen malou škvíru, kterou byla vidět chodidla.
To abych lépe viděla, že?
Jak na tvrdou zem dopadají zbýdačené tváře.
Je si trápil, phřbil zaživa.
Navlékl do bílých hadrů.
Bílých? Špinavých, hnsuných rozthaných.
Plných blech. Sebral jsi je komu?
Někomu s morem?
Nechal jsi je pochvípat a my se museli koukat.
Asetr a já. Pak i další.
Když jsi nás vedl uličkou k šibenici, měl jsi radost?
Srdce ti bušilo, nadšením se ti chtělo skákat a křičet.
Všude podivné mrazení.
Viděla jsem tvůj úsměv.
ten bláznův úsměv.
Nebylo obrany, nebylo chránění,
proti tvému šílenství.
Moc! Moc jsi měl a věděl jak ji využít.
A nedáš si pokoj. Kdo tě nakonec zabil?
Toho hrdinu bych chtěla poznat.
Stáří? Či někdo, kdo se nenechal mučit.
Jak chtěla bych se naučit a znát,
jak se ti bránit mám.
Tak mě odveď. Tohle nikdy neskončí.
Tvůj chtíč tu bude tak dlouho,
dokud tu budu já.
Je to vlastně tvůj osud, že?
Byl jsi vybrán abys mě pohřbil navždy.
Abys zabil živého tvora,
i aby ti propadla mrtvola.
Pustili Shina, nechali jej jít.
Předtím však na podívané se musel účastnit.
Ceres, nám známa jako Konoe,
byla ponořena ve stoje.
Do zvlášní kapaliny,
kde konec její mrtvolné existence potkala.
Při svém konci mrtvé slzy plakala.
A nenávistně na Neriona koukala.