Mrtvý se bát nemusí aneb...IX.

18. 09. 2008 | † 25. 08. 2010 | kód autora: lIa

Mrtvý se bát nemusí aneb Močálové pohřebiště ožívá

IX. Skoro útěk

"Jak to myslíš že nemůžeš chodit?" jeho obličej se měnil do udiveného šklebu.

"Prostě to nejde, sotva tu nohu vleču." fňukala dál Konoe.

"No tak," Shino ji chtěl povzbudit ale konoe mu skočila od řeči, neměla ve zvyku nechávat ostatní domluvit i za normálních okolností.

"Já vím musíš být statečná. Tohle mi říkal i Asetr a jak jsme dopadli! Nejde to, ještě ani nejsme ven z ústavu a jak chceš sakra dojít až do Močálového pohřebiště? Vždyť je to den cesty když jedeš kočárem. Tohle je nemožný. Skončí to jako posledně." Konoe se hroutila. Opřela se o stěnu nohu nateženou před sebou. Vytékal z ní velmi ošklivý hnis. Plazil se pomalu dolů po noze až na zem. Vypadal jako odporný had, který vykonal svou práci. Vpravil do těla jed, který obět do několika hodin usmrtí, jenže Konoe už mrtvá byla. Zabít mrtvolu, to byl sen toho blázna z lesa. Že by byl hnis jeho hadem a poslušně jako ten nevěrnější a nejpokornější služebník následoval Konoe až do tohoto ústavu a splnil svůj úkol? Musel moc dobře vědět, že si ho někdo všimne. Proč by riskoval svoje odhalení. Shinovi see při pohledu na pomalu stékající a klikatící se hnis mírně zvedal jedho dávno mrtvý žaludek s ještě nechutnější obsahem, jenže to Shino nemohl vědě

. Zjistil to ve chvíli kdy onen obsah vyklopil těsně vedle hroutící se Konoe. Té se z toho pohledu také udělalo nevolno a proto přidala ještě svůj žaludeční obsah. Inu zanechali po sobě slušnou stopu. Jejich útěk byl čím dál víc nereálný. Konoe nemohla chodit a Shino by jí těžko unesl. Navíc při pohledu na velkou hromádu zvratků a Konoe, která začínala plakat a být mimo sebe, si Shino uvědomil, že bude lepší vrátit se do pokoje a ještě chvíli zůstat. Ať to tu Konoe nesnášela sebevíc, nyní nebyla jiná možnost.

Shino nastavil Konoe záda a poprosil jí aby se chytila kolem jeho krku. Mrtvolka natáhla ručičky a sepla je kolem obratle. Shino vykročil zpět směrem k pokoji a ona táhla nohy po zemi. Byla naprosto mimo. Koukala kolem sebe, ale přitom její oči nic neregistrovali. Byla ve svém světě vzpomínek a bloudila v hrůzných předstvách o budoucnosti vyvozených z minulosti. Jako by měla vzpomínky na budoucnost. Jak nohy vláčela po podlaze, ani ona ani chlapec si necšimli, že její nožky byly protáhnuty přes hromádku zvratků a proto za sebou nechávala odporně páchnoucí a vypadající čáry.

" Debilní parchanti, ani blejt do záchoda neuměj!" nadávala uklízečka a máchala hadr na podlahu v kýblu. V puse žvýkala mrtvého švába, který s každým kousnutím znovu a znovu křupal. Podrbala se ve svých mastných vlasech a potom vyndala z kasičky u pláště sklenici s nakládanými larvičkami. Otevřela sklenici a mlsně se podívla na larvičku. Měla krásnou hnědozelnou barvu a tu správnou velikost. Otevřela svá mrtvá ústa, ve kterých "hnízdil" rozžvýkaný šváb. Do takto připravené dutiny ústní vložila larvičku a labužnicky ji vychutnávala.

"Shago, máte oč jsem žádal?" přistoupil Kalton k uklízečce a ta sebou trhla.

"Páni děsíte mě!" řekla mezi žvýkáním, které doprovázelo hlasité mlaskání.

"To jsem opravdu nechtěl" ujišťoval ji a sáhl do kapsy pro malý útržek zažloutlého papíru.

"Jo, tady sem to měla napsaný, ted mit o připomínáte." sáhla do vnitřní kapsy a vytáhla ušmudlaný bloček. "Ten prcek se od ní nehnul, pak vyšli z pokoje a tady se vyblili. Hrůza. Jo tej malej šmejdce se asi něco hnsunýho zdálo. Já napcíhla sem do ní takou tu divnou věc a ono se to nahrálo. Puste si to u sebe v pokoji. Tady vám napíšu jak se to menuje tak chvíli.!" vytáhla slepiší pařát a něco s ním naškrábala na umaštěný a zašmudlaný lsit papíru z blčku a s mlaskáním ho podala Kaltonovi.

" Výborně!" pronesl jako by právě vyhrál alespon celoživotní kupon na štěstí.

" Tady na oplátku." Strčil ji do ruky ten malý útržek, který před několika okamžiky vytáhl z kapsy. " Umožní vám to kamkoli odjet, je to schávelé, o vše je postaráno jak jsem slíbil. Můžte navštívit, ba se i odstěhovat do Močálového pohřebiště za synem. Klidně jeďte mým kočárem. To je v pořádku. Jste volná Shago." dokončil Kalton a odkráčel za skleněné dveře.

Uklízečka flákla koštětem do koukta a vykročila si nadšeně k východu. Noha jí ujela po mokré podlaze a vlasy si vymáchala v obsahu žaludků malých mrtvolek. které se jmenují Konoe a Shino. Protože se jí z toho nyní udělalo nevolno zvedl se jí žaludek. Místo toho aby vyzvrátila jeho obsah jej vyzvrátila celý. Klouzal po podlaze a Shaga chodila po čtyřech po kluzké chodbě, vždy směrem kam se odklouzal její žaludek. Nakonec se s ním doklouzala až ven. Žaludek sice skončil v kanalizaci a Shaga sehnutá nad dírou, ale v kanalizaci nebyl kluzká podlaha. Jen smrdutá voda z obydlí mrtvolek a plná jejich tělesných tekutin plus věškerý odpad z Ústavu pro péči o mrtvoly.

Zobrazit další články tohoto autora

Související články